ŠVÝCARSKO - díl 1.2. Matterhorn

    Takže pro připomenutí v tomto seriálu si  postupně vykládáme o cestách na zajímavá místa našeho světadílu. Dáváme si typy co a kde navštívit, kde přespat, jak se tam dostat a co nás to popřípadě bude stát. Pomocná ruka pro další nadšence fotografie. Není účelem tohoto článku něco učit. To jak si s vlastním fotografováním poradím a co si vyberu za témata, jak je ztvárním, je už věcí každého z nás. A znovu zde zdůrazňuji, že není náplní těchto článků vás navádět. Na toto jsou jiní odborníci a zde publikované fotografie jsou spíše dokumentárního rázu a pomáhají dokreslit co lze na jednotlivých místech očekávat. Jde jen o zodpovězení otázek: kam, jak, kdy a na co nezapomenout.

 A dodal bych  ještě jednu důležitou poznámku. I když zde popisujeme  fotografování hlavních turistických magnetů, nebo respektive jak se k nim dostat, zdaleka nejde jen o ně. Švýcarsko je nádherná země (...se opakuji), ale není to jen Matterhorn, Vevey, Luzern, Bodamské jezero a další a další. Všechna uvedená místa jsou fotografována stokrát denně a je těžké najít něco nového a mít štěstí na jedinečné světelné podmínky. Stačí se podívat na pohlednice v místních prodejnách. Proto musíme hledat nové pohledy a nová ztvárnění a samozřejmě, mimo to, tu fotku „z povinnosti“ pro kamarády a sousedy si prostě také cvaknout. A pro nové, nepoznané a zajímavé zde hodlám zmiňovat i „odbočky“ z vyhlášených tras a míst. Budou to třešinky na dortu každého článku a někdy se stanou i samostatným námětem článku jiného.

 Díl 1.2. má na začátku jedničku neb je stále popisem cesty odněkud někam. A dvojku proto, že popisuje jinou trasu. Dají se různě kombinovat a samozřejmě trasu tam můžete použít jako trasu zpět. V prvním díle jsme cestovali levou stranou (při pohledu na mapu). A teď se dostaneme k trase středem Švýcarska. Nazvěme ji Bodamské jezero – Luzern – Saas Fee. Při použití této trasy je však lepší pro vstup nebo výstup ze země použít přechod v místech setkání Německa, Rakouska a Švýcarska. Jedete-li Německem je cesta klasická. Dálnice číslo 6, minete Norimberk a pak odbočíte na číslo 7. Po ní se dáte dolů kolem Ulmu, cestou, která se změní na číslo 96. Vstoupíte do Rakouska (část dálnice tudy procházející je bez dálniční známky) projedete Bregenz a vstoupíte na území Švýcarska. Máte dvě možnosti. Pokud vás nic jiného nezajímá, můžete pokračovat dálnicí dolů na Chur a pak krkolomnou státní silnicí přes horské průsmyky na Andermatt, Brig a do Vispu. Já vám však spíše doporučím sjet už v Rakousku z dálnice na Lochau a po silnici vedoucí po nábřeží Bodamského jezera projet Bregenz a pokračovat na St.Gallen. Jezero si zaslouží zastávku. Zastávku nejméně na půl dne, hezky se vykoupat, užít si křišťálové vody, a pokud se nemůžete nabažit tak zde i přespat. Pro nás platila tato alternativa, a abychom nebyli přímo v centru ruchu poodjeli jsme do pohoří Appenzell. Ze St.Gallenu na městečko  Appenzell a v něm doprava na Jacosbad. 

chalupa v kopcích nad Appenzell

Je tam nádherný kemp, přímo pod horami a potok s jiskřivou vodou. Kousek dál, když vejdete do lesa, naskytnou se vám kolem tohoto potoku skvělé záběry. Také vycházka ke kapličce, kterou z kempu vidíte, vám umožní neuvěřitelný pohled na strmé štíty těchto hor. Pozice:47°19'3.93"S   9°20'1.68"V. V obci je i bobová dráha a jiné zajímavosti – což se hodí pokud sebou máte nefotografující část rodiny či přátel.

 Pokračujme však ve své cestě. Míříme do středověkého města, největšího ve středním Švýcarsku. Je plné památek. 

Kapellbrücke dřevěný most

 Kapellbrücke

 Fotogenický Kapellbrücke (Kaplový most), Löwendenkmal (pomník švýcarské gardy  francouzského krále), jezero Vierwaldstättské – jak jinak než křišťálově čisté a s nábřežím pro odpočinek. V každém případě to chce půjčit nebo zakoupit knihu Průvodce zemí anebo minimálně navštívit internetové stránky www.svycarsko.info a zjistit si co nejvíce o zemi, kterou navštěvujete. Je to také na celodenní procházku. Fotografie nebudou jen o architektuře. Město je plné místních lidí a turistů. Je tedy na snadě dokument. Přidají se nalezená zátiší, reflexy ve vodě, zvířata. Takže jediné co z témat asi nebude je akt. I když mně se jeden také málem podařil.

   

    Prostě oči otevřené a s prstem na spoušti – fotoaparátu. A do tohoto města památek se dostaneme nejlépe po návratu do St. Gallenu a pak po dálnici. Míjíme Zürich a dolů po A3 kolem stejnojmenného jezera. Je možné také jet dálnicí A1 a pak A2, ale ta první varianta je lepší. Sice sem tam sjíždíte tím je to však zajímavější. Pokračujete po komunikaci č.14 která vás sama dovede. Zbývá zaparkovat, centrum 47° 3'4.62"S , 8°18'20.46"V. Průvodce do kapsy a hurá do toho.

 

 

 

 

 

 

 

 

Luzern necháváme za sebou a sjíždíme dolů. Směr  Saas Fee. No to není až tak přesné, ale pro naše účely dostatečně známé. V tomto trojúhelníku se skrývá tip naší cesty, respektive tohoto článku. Budete kousek od Matterhornu a přitom daleko a to nejen co se cen ubytování týká. I počet „masňáků“ je podstatně menší. U hory snů jste za půl hoďky a přitom máte kus svojí klidné přírody a dobrého kempu se soukromím. Ubytujeme se v některém z kempů v Saas Grund. My jsme rozbili stany u začátku Kapellenweg. Cesty do letoviska Saas Fee, která je lemovaná kapličkami. Pozice  46° 7'1.03"S   7°56'13.08"V. Projeli jsme tedy kus dálnice, pak státní do Brigu a ve Vispu odbočíte na Zermatt, ale na následující  křižovatce (kruhovém objezdu) se dáte do leva na Zenschmieden a pak dále do Saas Grund. Je to skvělá základna, neb jeden den můžete věnovat Matterhornu s Zermattem a den následující můžete klikatící silnicí vyjet dál přes Saas Almagell až k jezeru. Zaparkujete a vydejte se do opuštěné přírody, a když budete dobří tak vyšlapete až na vršek. Naskytnou se vám nečekaná panoramata. Když budete obezřetní, potkáte sviště a jiné obyvatele místní přírody. O vodopádech ani nemluvě, ten větší na vás čeká hned u hráze jezera. Ať jsme přesní: Barrage de Mattmarksee. Jste ve výšce 2300 m./m. Nad vámi hory jako Allalinhorn a ty štíty po straně levé jsou už Itálie.

 Já jsem si jedno ráno přivstal a řeknu vám, že svítání jsem zažil již na přehradě. Pár fotek vodopádů, širokáč se střídal s teleobjektivem na sviště. Pak se kouknu na hodinky a ejhle, jedenáct hodin. Jen jsem konstatoval, že ti co zůstali dole v kempu mě asi zabijí. Víc jak pět hodin chůze a focení uteklo jako voda. Je jasné, že snídani jsem nestihl, ale oběd, po předcházející túře, chutnal jako nikdy. Co ještě říci. Může se stát, že vás tyto prožitky tak roztřesou, že zapomenete být „klidní“. Stává se to asi často. A to i mně. Při fotografování vody, živlu, který dokáže být ve zkroceném stavu nesmírně krásný, a který patří mezi má milovaná témata, jsem zmáčkl dálkovou spoušť. Bez důkladné kontroly v hledáčku. Nějakým způsobem se mi do zorného pole širokoúhlého objektivu dostal stín a tím pádem byl dobře komponovaný obraz v levé spodní části znehodnocen. Částečná záchrana byla možná provedením ořezu z leva. Tím ale snímek v levé straně pozbyl prostor, co jsem tam chtěl mít. Nevzdal jsem se. Fotografii ořízl a poslal do Photolife. Radost, kterou zažijete po zavolání z redakce, spolu s položením otázky: „zda může být vaše fotografie použita jako ilustrační ke článku - Jak se fotí voda - “ je nesmírná. Pak, ruku v ruce s radostí, přijde ten červ hlodající vaši mysl. Říká svým tichým, vnitřním a vemlouvavým hlasem: „Vidíš! Kdybys nebyl zbrklý, mohlo to být ještě lepší.“ 

 Nebuďte zbrklí. Udělejte těch snímků třebas jen polovinu. Na všechny se však pekelně soustřeďte. Nikdy nevíte, zda se sem vrátíte vy, zda se sem vrátí vhodné světlo, zda se vrátí nálada. Každý okamžik našeho života, ať lidského nebo fotografického je nenahraditelný. Už se nikdy nevrátí. U krajiny nic neuteče. Teda ta krajina. Slunce, mlha, atmosféra naopak. Tyto faktory jsou často proměnlivé v několika minutách. Jak zní v jednom z mých oblíbených filmů z úst herce: „ Navždy nebo nikdy...“ Dělejte tak i své snímky. Homo digitális má tu výhodu, že si je může hned prohlédnout. Negativ vidíte až doma. Cestujete tisíc kilometrů k domovu a celou dobu se těšíte na těch pár snímků. Jste o nich přesvědčeni: že to tam bude. A pak. Pak zjistíte, že to tam není. Šílený pocit. Nikomu ho nepřeji. Proto znovu opakuji: nenechte se zlákat kapacitou své paměťové karty a nad fotografií uvažujte. Cvakařina je, dle mého názoru, největší nepřítel fotografa. Konstatovat, že potom z toho něco vyberu sice můžu, ale když si později doma sednu před počítač a mám zodpovědně prohlédnout a zkontrolovat stovky fotografií - jo to není žádný med. Tak vznikají ty pověstné plné harddisky dat, dat již málokdy pak prohlížených.

Vodopád nad jezerem Mattmarksee

 Takže konečně vzhůru na Matterhorn. Z kempu se snažíme vyjet co nejdříve. První vlak z Täschu do Zermattu jede už v 6 hodin ráno (pak každých 20minut) a následná lanovka v sezoně vyjíždí v 7 hodin. Je to nejdůležitější okamžik tohoto výletu. Být tam co nejdříve. Během dne se totiž často začne hora zahalovat do mraků a později už nemusí být vidět vůbec. Do Zermattu totiž nesmí žádné auto na klasické pohony. V Täschu si tedy musíte vybrat některé z parkovišť a dále použít kyvadlovou dopravu. Cena jízdenky je 7,60 CHF zpáteční pak 15,20 CHF. Volte rovnou zpáteční – ušetříte čas. Podstatné je prostě být u hory co nejdříve a tak i prohlídku Zermattu bych nechal až na zpáteční cestu. Na konci této pohádkové vesnice jsou stanice lanovek a vy si můžete vybrat kam. My jsme zatím vždy volili přímo na Černé jezero. Kabinky jedou stanicemi Zermatt - Furi - Schwarzsee paradise  a jízdenka tam stojí 29 CHF. Dolů klidně jděte pěšky některou z dobře značených cest. Jednou jsme to zkoušeli i na horu, ale jak stoupalo slunce stoupal i náš krevní tlak a tak jsme stejně ve stanici Furi nastoupili. Ztracený čas jsme však již nedohonili a bylo z toho poučení pro příště. Nebojte i tak vám zbude dost šlapání, pokud budete chtít od Černého jezera dojít až k patě hory. V každém případě i tam kde teď jste, máte nepřeberné množství pohledů a záběrů. Přesto doporučuji od restaurace na konečné lanovky pokračovat alespoň k další chatce, co vidíte před sebou na kopci. Pohled od ní je ještě krásnější.

Chata na Hirli, cestou k patě Matterhornu

 Pohled na panorama nad Zermattem

 

Chodíme vždy minimálně k ní a i když to s těmi stativy, objektivy, pitím a dalšími nezbytnostmi není jednoduché, stojí to za to. A mějte v batohu vždy nějakou větrovku-jistotu. Dole je vše v pohodě a o pár metrů výš z vás náhlý vítr udělá rampouch natotata . Právě z těchto důvodů jsme v roce 2007 vzdali, po výstupu k té první, pokračování cesty a dosažení chaty Hörnlihütte u paty hory. Snad se zadaří příště. Alespoň si to neustále slibujeme.

Po všem tom chození vám zbývá ještě cesta dolů. Nic se však nebojte, neb i ona je plná témat ať už na krajinky tak i na makro neb rozličná květena, mechy a lišejníky jsou všude kolem a proto nemá ani cenu sundávat aparát ze stativu. Můžete se spolehnout, že jak jen to uděláte tak narazíte na něco co vás donutí jej znovu vytáhnout.

No další zase příště.

Aktualizováno Sobota, 12 Březen 2011 18:07