ŠVÝCARSKO - díl 1.1. VODOPÁDY

   V tomto seriálu si budeme postupně vykládat o cestách na zajímavá místa našeho světadílu. Dávat si typy co a kde navštívit, kde přespat, jak se tam dostat a co nás to popřípadě bude stát. Pomocná ruka pro další nadšence fotografie. Není účelem tohoto článku něco učit. To jak si s vlastním fotografováním poradím a co si vyberu za témata, jak je ztvárním je už věcí každého z nás. Jde jen o zodpovězení otázek: kam, jak, kdy a na co nezapomenout.

 

       Hodina duchů přicházela a chystala se převzít svou moc. V očekávání něčeho zázračného a tajemného ukládáme do auta poslední věci. Pak už zbývá jen zasednout, zkontrolovat dosažitelnost všech nezbytností potřebných pro cestu – jako je termoska s kávou, bonbónky, asi 20 řízků (jedeme sice jen tři, ale vždy? jsme přece „češi“), okurky, k tomu chlebík… Kdybych pokračoval, napsal bych asi spíš kuchařku a nebyl by to článek o cestách a focení. 
Vlastně musím ještě úvodem konstatovat, že i tento článek je trochu scestný neb začínám cestou poslední a ne první. Nic však není ztraceno a já doufám, že mi můj čas zaměstnaného starce dovolí zpětně napsat všechny články o zážitcích s fotografickými výjezdy. Zážitky, co již tak dlouho nosím v hlavě a co chci již tak dlouho zapsat a potěšit tím nebo spíše zaujmout čtenáře. Doufám současně, že padne alespoň v jednom případě na úrodnou půdu a něco čtenáři, který jej bude číst, přinese. Tak honem zpět k meritu věci. 
Tak že jsme usedli. Nádrž plná, půlnoc se přehoupla do nového dne a my startujeme. Vyjíždíme z Brna, to jen pro představu proč je zvolený takovýto čas výjezdu, a míříme směr Praha, pak Plzeň, Rozvadov. Svoje první cesty jsme volili trasou Brno, Vídeň - pak přes Rakousko směr Innsbruck  a kolem Lichnštejnska dolů na Chur pak Andermatt, Brig. Je to sice cesta nádherná, ale náklady na dálniční známku a poplatky za tunely cestu trochu prodraží, hlavně však zpomalí. Pokud nám jde o poznání těchto částí je třeba tomuto tématu věnovat nejen další peníze, ale hlavně čas. Jestliže nám však jde hlavně o určitou lokalitu ve Švýcarsku, je lepší varianta přes německé dálnice. Cesta podstatně rychlejší. A v noci obzvláš?. 
Hranice s Německem jsme překročili krátce po třetí. Jižní spojka byla procházka „Rajskou zahradou“. Ještě jsem zapomněl říci, že tentokráte jsme volili termín výjezdu o týden dříve než obyčejně. Normálně totiž jezdíme tak, že do Basileje přijíždíme v sobotu před posledním týdnem srpna. Jezdíme tam dokumentovat mezinárodní výstavu psů. V létě roku 2007 byla však výstava posunuta o týden dopředu. Náš plán tak vycházel  z tohoto termínu. Říkali jsme si „Supr, počasí bude ještě lepší“. Ach! Jak jsme se jen zmýlili!  
Klasická cesta přes Německo ä sice Amberg a směr  Norimberk po dálnici č.6 na Heilbronn a od něho dolů po 81 a pak už jen kousek po 15 na Schaffhausen. I přes všechny občerstvovací a toaletní zastávky překračujeme hranice Švýcarska v sedm hodin ráno na přechodu Schaffhausen. Je to ideální místo pro případ, že chceme svůj fotopoint začít na Švýcarských vodopádech. Nejvyšších vodopádech Evropy a hlavně místa, které stojí za to si nenechat uniknout. Ještě si dovolím připomenout, že pokud máte jakýkoliv problém s dálniční známkou na silnice Švýcarska, tak ho vůbec neřešte. Bez známky to prostě nejde a hranice bez ní ani nepřekročíte. Jeden z celníků, jakmile zjistí, že ji nemáte, vám ji prostě připlácne na čelní sklo a po zaplacení můžete pokračovat do země zaslíbené. Země prosté obřích billboardů, červenobílých telefonních vysílačů, rozpažených orlů a jiných neskonalých vymožeností, jež dělají naši malou zemičku ještě krásnější a fotogeničtější. Ještě bych snad dodal, že pokud si tuto trasu dáte do názorného programu Gogole Earth tak i on vám tuto cestu vykreslí po této trase a můžete se podrobně s trasou seznámit. Obzvláště poslední verze umožňuje přehrát trasu a tak máte přímo vizuální ukázku trasy a odboček. GPS: 47°40'39"N; 08°36'34"E 
Po několika dalších kilometrech vjíždíme do města vodopádů. Vítá nás Neuhausen am Rheinfall a místní dobré značení nás bez problému vede až na parkoviště. Jsme na místě. Je čerstvé ráno. Čerstvé i pro běžné turisty. Jediné co tedy slyšíte je hukot padající vody. Slunce v zádech. Před vámi maximálně živé keře a hlavně nádherná scenérie. A tak vás to přímo vyzívá oprášit znalosti nabyté od pana Karbusického o panoramatické fotografii.  

Rheinfall rýnský vodopád
        Zážitek je totiž tak široký, že se prostě na jedno políčko nevleze. Užívejte si a foťte. Nálada se mění každou minutou a míst a pozic nacházíte stále víc a víc. Nezapomeňte na své přechodové a polarizační filtry. Dávejte si na čas. Musíte samozřejmě počítat s tím, že přijdou. A oni přijdou. Jako první určitě „Ty holky a klucí japonský“ jak říkáme my Brňácí, s těmi svými stříbrnými krabičkami umístěnými na konci ruky. A začnou cvakat. Rukou třesoucí. Někdy dokonce i s bleskem. A už to valí a už se to odpaluje. Tehdy si prostě sedněte na některou z četných laviček a kochejte se. Nebo si spočiňte v některé z kavárniček a u kávičky pokračujte v zážitku. Na filmu nebo kartě už něco jistě bude a teď je potřeba naplnit srdce. Spíš ho asi dobít. A řeknu vám, že pokud zrovna nebudou padat trakaře tak bude čím nabíjet.

 
Celá ta naše „koule“ je nádherná a je jen potřeba dovolit srdci a duši se otevřít a nechat tu krásu vstoupit. A teď už není tak podstatné zda nás oslovuje Rýn anebo vodopád na Bílém potoce. Každý zážitek se počítá. U rybářů je známo pořekadlo, přísloví, no vím já co? V každém případě je to z Číny a to tenkrát nebyli žádní blbci: „ Doba strávená u vody se do života nezapočítává“. No teď jsem tomu dal. Zamotal jsem se v tom. Jak babička klubíčko. Vy si to však přeberete. Protože pokud čtete tyto řádky, tak jste lidé vnímaví a o něco se zajímající (A tady nejde o to, že bych psal já, nejsem Hrabal. Tady jde především o vaši touhu po poznání a vědění.) Poznáte, že jsem vlastně chtěl říci, že o tyto chvíle se vám život prodlužuje a ne že zkracuje. Každým takovým zážitkem v sobě otvíráme další dvířka. Každým takovým zážitkem jsme vnímavější. Každým takovým zážitkem jsme bohatší. Proč? Protože jen ten, který dokáže poznat krásu v prosté věci je opravdu bohatý. V křivce stromu, tvaru a barvě květu, zrcadlení potoka, tichosti hlučného lesa. Kdo vidí a hlavně vnímá, má proč žít. Ten co projde loukou a vidí květiny - aniž by po nich šlapal, ten co projde lesem a slyší jeho šum - aniž by lámal větve. Ten co brzo ráno vstane a vidí probouzející se slunce v horách, jak začíná nesměle hladit vrcholky svojí teple oranžovou rukou, tak ten ví co chce. Co je pro něj opravdová hodnota a co ho činí opravdu bohatším. Jistě, peníze jsou důležité. Ale až jednou přijde poslední hodinka, tak nevěřím. Nevěřím, že v tomto okamžiku budu vzpomínat na peníze co jsem nashromáždil. 
No nechme filozofování a pojďme dál. Vodopády máme vyřešeny a zbývá pokračovat v cestě. Je několik možností. De facto jsme je v letech minulých všechny vyzkoušeli a budou předmětem dalších článků. Na tomto místě si je jen vyjmenujeme a vy se potom můžete rozhodnout, které pokračování si zvolíte.  
Asi nejblíže máme variantu vrátit se Švýcarskem, po silnici číslo13 zpět k Rakousku a navštívit Bodamské jezero. Kousek od něj pak pohoří Appenzell  s pěkným kempem v jeho úpatí.  
Další variantou je vydat se středem (po 4) přes nezapomenutelný Luzern a pak si udělat odbočku do Interlakenu s horami Eiger, Jungfrau a Mönch. Následně pokračovat  dálnicí (2) s napojením na silnici číslo 19 na Visp k nezapomenutelnému Zermattu a Matterhornu. 
Poslední z hlavních variant je dálnice 1 směr Bern, Vevey s Ženevským jezerem a s možností výletu na Mont Blanc.  
Všechny z těchto variant vás povedou nádhernou krajinou. Čím pomalejší silnici zvolíte – tím víc toho uvidíte. Krajinou jezer, vysokohorských průsmyků s přejezdy ve výškách nad 2000 m/m, údolími kde jste z obou stran sevřeni vysokány se zasněženými vrcholky a nepředstavitelně zelenými úbočími. 
Pro dokončení tohoto článku si zvolíme poslední variantu. Samozřejmě hlavním motivem návštěvy této země je Matterhorn a my ho i z této trasy navštívili, ale variantu s typy na ubytování u této démonické hory si necháme na příště. Kdy budeme popisovat cestu po trase Bodamské jezero – Luzern – Saas Fee. 

Ženevské jezeroJsme zpátky na silnici. Po A1, A4 míříme na Zürich, pak A1 na Bern a u tohoto města pak přejedeme na A12 směr Vevey. Jakmile se začnete blížit k místu, kde je pochován Charlie Chaplin, začnete sjíždět z kopce a před vámi se otevře úchvatná podívaná na Ženevské jezero. Dálnice se stáčí doleva a na jednom z nově vybudovaných odpočívadel  si na chvíli zastavte a pokochejte se pohledem na to co je pod vámi. Nic vám nebrání v pohledu a fotografování. A protože je nejspíše odpoledne, nebo respektive časný večer, vytáhněte šedý přechodový filtr a udělejte několik snímků. Takový nadhled se vám s touto možností už asi nenabídne.  
Návštěva Ženevského jezera a Vevey je rozhodně na celý den. Fotografování města, nábřeží se spoustou parků a parčíků. Zde také naleznete pomník již zmíněného Chaplina, což ví skoro každý, ale již málokdo asi ví, že dál se po několika metrech nachází v dalším z parků pomník Jana Palacha. Když půjdete ještě dál dojdete k mostu Evropy, který překlene menší říčku vtékající do jezera.  Na deltě z oblázkových kamenů, co říčka vytvořila, místní neznámí umělci staví sochy z volně na sebe položených kamenů a dřeva. Taky dobrý motiv ve spojení s klenbou mostku. Kolem vás budou po jezeře rámusit kolesové parníky. Spousty laviček, sedátek a kavárniček vybízet k usednutí. Dýchne na vás lázeňská pohoda, kde nikdo nikam nespěchá, ten brnká na kytaru, ta se koupe v jezeře, další dva se projíždí na kolečkových bruslích. Najděte si Nymfy v přístavišti a vyfoťte, zrovna tak jako snad čtyři metry vysokou vidličku zapíchnutou do dna jezera a vyčnívající z vody. Určitě uplatníte širokoúhlý objektiv a o filtrech nemluvě.

  

      Je však odpoledne a my se potřebujeme ubytovat a to tak abychom měli na všechny strany blízko. My při svých cestách sem tam použijeme i hotel. Obzvláště v Basileji, ale hlavním naším místem pro přespání jsou kempy a stan. Není se čeho bát. Nebyl kemp, který by nebyl na vysoké úrovni a a? je jakékoliv kategorie vždy v něm najdete vše co potřebujete. Za půl franku teplou vodu na nádobí, za frank koupelnu. Rovněž tak není problém elektřina na dobíjení mobilů a baterek. Kempy jsou soukromé a jejich majitelé se o ně patřičně starají. Jednou jsme viděli majitelku jak prostor před hlavní budovou vysává vysavačem. Součástí každého kempu je malá hospůdka a obchůdek. Někdy je to společné, jindy samostatné a větší. Není problém koupit si po ránu čerstvé pečivo a jiné pochutiny. Obyvatelé této země vysoce dbají na čistotu a tak vám v každém kempu prodají označený sáček  na odpadky a v jeho ceně je poplatek za jejich likvidaci. Švýcaři jsou nesmírně vlídní ,ale jen do okamžiku kdy uvidí, že někde něco odhazujete, anebo že jste neodklidili extramenty po svém psím miláčkovi. Koše i se sáčky najdete všude a dokonce vysoko v horách. Tak se snažte neudělat ostudu naší zemi. Máme za sebou zážitky kdy v některé z těchto hospůdek sedíme s místními a oni ochutnávají naše pivo a my jejich skvělé víno. Tady se teprve opravdu setkáváte s otevřenou Evropou. 
Sedáme na odpočívadle do auta a pokračujeme do našeho oblíbeného kempu, který jsme kdysi objevili a do kterého se od té doby vždy a rádi vracíme. Nejen pro jeho mírnou cenu a majitele, ale i pro jeho polohu v horách, ve výšce 1030 m/m. Na úbočí kde nad vámi jsou dvoutisícovky a pod vámi strž s divokou řekou a dalším motivem na celodenní fotografování. Takže pokračujeme po dálnici  A9 na Martiny. Výjezdem 21 na Martigny/Salvan. Cestou minete továrnu v horách s názvem Evian. Po sjezdu do městečka Martigny vás ukazatele přes starobylý dřevěný most vedou zpět po místních komunikacích na Salvan. Jakmile odbočíte do hor čeká vás úžasné stoupání serpentinami, kdy spolu se silnicí končí i rovný povrch a začne čím dál hlubší strž. Takže pokud máte na sedadle spolujezdce ženu začnete brzy slyšet její vyděšené výkřiky „Prosím tě, jeď pomaleji“. Projedete Salvan s nejbližším větším obchodem a po ostré zatáčce pokračujete dál do kopce. Minete nádraží odkud  vyjíždí speciální vláček s konečnou v Chamomix – Mont – Blanc. Přijedete na vyvýšení, kde se po levé straně nachází místní ZOO a přírodní koupaliště. Začne krátké klesání se serpentýnkou a hned za ní je parkoviště pro kemp. To už jste ale ve vesničce Les Marécottes. Zastavíte a jdete se ubytovat. Majitel vám pomůže vybrat místo pro váš stan, přívěs nebo karavan a vy si na zvolené místo zajedete a ubytujete se. Kemp je malý, rodinný a klidný. Cestou dál už je jen jedna vesnička s názvem Le Tretien a ve které se zastavil čas. Je poslední a pak už jsou hranice s Francouzskem. V případě že vám zbylo do tmy trochu času, jděte se rozhodně podívat. Je nezapomenutelná, jak cesta s okolními vodopády, tak i ta vesnice nad roklí. Pokud se chcete podívat kam vlastně jedete, tak navštivte stránky www.marecottes.ch. pro pohled z Google a navigaci tu máte souřadnice GPS: 46°06'29"N; 07°00'27"E. 

 Tím bych dnes skončil a příště se budeme věnovat Matterhornu, jako největšímu lákadlu. Další témata si pak necháme na ostatní pokračování. Tak tedy nezapomeňte nejen na řízky. Vezměte si dostatek filmů v nějaké termosce ( já měl tu na zmrzlinu s širokým hrdlem) Kodak Profoto 100, dia Kodak ektachrome 100, svitkovou Portu 160 NC, no a na Digital několik karet nejlépe s notebookem. Samozřejmostí jsou přechodové a polarizační filtry a pevný stativ. Baterie, akumulátory, batoh na výbavu, pití, občerstvení a pár kousků oblečení. Čepici a brýle proti slunci. Hodně zdaru a příště.

Aktualizováno Sobota, 12 Březen 2011 16:56